O knihovně

„Ideální“ knihovna se stará o lidi. Je provázaná s životem v dané obci tak, že se pro něj stává nepostradatelnou. „Ideální“ knihovna je taková knihovna, které si lidé ani pořádně nevšimnou, protože je pořád na svém místě a vždycky má to, co potřebují.

(Z knihy „Dewey - Kocour z knihovny, který okouzlil celý svět“ od Vicki Myron)

Historie knihovny

Koncem května 1870 začal působit v prostorách záložny Spolek Polešov, který si dal za cíl šíření osvěty obyvatelům prostřednictvím půjčování knih.

Až v roce 1895 byl založen Čtenářsko-zábavný spolek, jenž se stal správcem nově založené knihovny, která byla tamtéž umístěna.

Byli to olomoučtí bohoslovci, kteří se horlivě zasazovali a na věnkově zakládali malé knihovničky. Neúnavně šířili slovem i skutkem, kupujíce ze svého, dobré knihy, posílajíce je na ta místa, kde knihovnu nějakou zřídili. Tu vzpomněli si i na naše městečko a poslali nám dle zakládajícího spolku na den sv. Mikuláše roku 1895 pro začátek padesát knih poutavého čtení v ceně 35 zlatých. Vzácný dar nebyl nadarmo, naopak v brzku se ukázalo, že byl velmi užitečným. Vždyť nahlédneme-li do protokolů valných hromad čtenářského spolku, které každoročně a pravidelně na sv. Štěpána se odbývají, vyčteme od počtu čtenářů v nich udaného, jak velký zájem budila tato zprvu nepatrná knihovnička.

Četby chtivému obyvatelstvu brzy nestačilo 50 kusů svazků a byli to hlavně naši důstojní páni, zasloužilý pan farář P. Bonifác Kittrich a P. Antonín Štaffa kooperátor, kteří z nezištností rádi a každoročně několika cennými knihami knihovničku rozmnožovali. Při revizi konané 25. srpna 1902 bylo v knihovně napočítáno 200 ks. svazků.

Jest sice pravda, že v létě půjčí se jen sem tam nějaká kniha, jak to u lidu vesměs rolnického ani jinak býti nemůže, za to však na podzim a zvláště pak v zimě horliví čtenáři Polešovští knihovnu skoro nadobro vyprázdní, aby poutavou četbou dlouhé večery si ukrátili a v rodinném kruhu příjemně se pobavili. Jsou to hlavně Třebízský, Němcová, Kosmák, Křen, Dostál a jiní, kteří rok co rok nové a nové čtenáře přivádí.

V roce 1920 se rozhodli členové Spolku věnovat obci knihovničku čítající již 364 svazků. K tomu účelu byla zřízena místní knihovní rada. Knihovník Petr Basovník půjčoval knihy jednou týdně v neděli dopoledne. Počet knih i čtenářů postupně stoupal a v roce 1927 měla knihovna již 518 svazků a 53 čtenářů. Pak začal zájem o knihovnu upadat, obec nemohla již na nové knihy přispívat a většina čtenářů již měla knihy přečteny.

V době druhé sv. války byla činnost knihovny pozastavena a knihy ideově nevyhovující určeny k likvidaci, byly ale uschovány u obětavých čtenářů. Tím byla většina knihovního fondu zachráněna.

V roce 1945 se stává knihovníkem opět Petr Basovník. V padesátých letech ho vystřídal Miroslav Hanych.

V roce 1958 se knihovna stěhuje do prostor staré školy a knihovnicí se stává Běla Máčalová a pak Čestmíra Bartoňová.

V šedesátých letech půjčuje knihy Kristina Maděričová, Božena Michalčíková a Antonie Náplavová.

Počátkem sedmdesátých let přebírá funkci Marta Reissnerová, Jiřina Krysová, Olga Kučerová a Marie Čevelová.

Od roku 1986 vede knihovnu Jarmila Janíková.

V roce 2001 ji opět vede Antonie Náplavová. V roce 2003 se knihovna stěhuje do nové školy, kde působila do r. 2014 a v červnu téhož roku se stěhuje na obecní úřad do bývalé zasedací místnosti.

Připomínáme všem současným i budoucím čtenářům, že se knihy půjčují každé pondělí od 14 do 18 hodin.

Vaše knihovnice Antonie Náplavová